Letectva

582. IAP - I historie tohoto útvaru sahá do začátku druhé světové války, jeho hlavním působištěm ovšem byl Dálný východ. S letouny Jak-7 se v roce 1945 účastnil bojů s Japonci ve stavu 9. Letecké Armády. Mnohem zajímavější je ale následující historie po válce. V říjnu 1945 se totiž 582. IAP přesunuje na korejské letiště v Phenianu, kde zůstává až do listopadu roku 1948. V této době se již stačil přezbrojit na modernější stroje La-5 a La-7. Poté, ke konci roku 1948 se vrací zpět do vlasti na letiště Učastok v Chabarovském vojenském okruhu. Od března 1950 do září stejného roku dokonce používal americké letouny Bell P-63 Kingcobra. Ke konci roku 1950 ale konečně dochází k přezbrojení na proudovou techniku prezentovanou stroji MiG-15. V říjnu 1952 se 582. IAP přesunuje ještě s několika dalšími útvary ze 149. IAD do Číny, konkrétně na letiště Denshahe u námořní základny Lüshun (Port Artur). Jeho hlavním úkolem v korejské válce je obrana právě této námořní základny před americkými nálety. Po skončení války je v pluku započato přeškolování čínských pilotů na letouny MiG-15. V dubnu 1955 se ovšem 582. IAP připravuje na přesun, tentokrát do Evropy, konkrétně do Polska. V květnu 1955 tedy přistávají první jeho letouny na letišti Chojna. Už v roce 1960 se začíná přezbrojovat na novou nadzvukovou techniku v podobě MiGů-21F a MiGů-21F-13. V letech 1965-1972 používá verze MiG-21PF/PFM a posledními "jedenadvacítkami" je verze MiG-21SMT, používaná v letech 1972 až 1989. V roce 1989 pluk konečně dostává letouny Su-27S, které jsou mnohem modernější oproti dříve používaným MiGům-21SMT a proto při přeškolení vypomáhají piloti sousedního 159. GIAP, kteří se na tento typ přeškolili o dva roky dříve a mají tedy potřebné zkušenosti. Posledním velitelem 582. IAP byl plk. Jevgenij Dobriecov. Dne 5. května 1992 začíná přesun zpět do Ruska na letiště Smolensk, kde byl 582. IAP rozpuštěn a jeho letouny byly přerozděleny k jiným útvarům.

89. BAP - K utvoření jednotky pod názvem 18. IAP došlo v červnu 1938 na letišti v Chabarovsku. Prvními letouny ve výzbroji byly I-16 a I-153 Čajka. Od srpna do října roku 1939 se 18. IAP účastnil bojů proti Japoncům nad Calchin-golem v Mongolsku. V rozmezí let 1942-43 se přeškoluje na mnohem modernější stroje LaGG-3, se kterými se od 9. srpna do 3. září roku 1945 symbolicky zapojuje do bojů proti Japoncům. Po skončení války dostává v srpnu 1949 stroje Jak-9P a v září 1950 dokonce ještě americké P-63 Kingcobra, pocházející ještě z dodávek Lend-Lease. Na těchto strojích pluk létal do 8. ledna 1952, kdy se kompletně přezbrojil na proudové MiGy-15. 29. ledna 1952 byl 18.IAP převeden z podřízenosti PVOS Komsomolsko-Chabarovského okruhu k frontovému letectvu Přímořského vojenského okruhu. V říjnu téhož roku se spolu s ostatními útvary 149. IAD přemisťuje do Číny, konkrétně na letiště Talien (Dalnyj). V červnu 1953 se opět stěhuje na jiné čínské letiště v Sanshilipu, kde slouží společně se 3. IAP. Zde je pouze do května roku 1954, neboť se opět přemisťuje na základnu Pulandian, kde v rozmezí let 1954-55 dochází k přeškolení asi 57 čínských pilotů na nové MiGy-15. 20. dubna 1955 se 18. IAP připravuje k přesunu do Evropy, na polské letiště ve Szprotawie. Do Polska se jednotka přesunula bez letedel, protože ty předala Čínskému letectvu, ale hned 11. června 1955 se přeškoluje na nové MiGy-17. V září 1960 dochází k přeznačení na 18. APIB a hlavním úkolem jsou nyní spíše bombardovací úkoly. Roku 1974 přicházejí první dvoumístné letouny Su-7U, které mají usnadnit přezbrojení na mnohem modernější letouny Su-17M. Ty dostal 18. APIB v roce 1975 a až do roku 1982 tvořily tyto letouny hlavní výzbroj útvaru. V roce 1982 totiž 18. APIB dostává moderní Suchoje Su-24 a zároveň se mění jeho označení na 89. BAP. V roce 1989 přichází modernější verze Su-24M. S letouny Su-24 se 89. BAP účastnil mnoha cvičení, jako třeba Granit-86 a nebo třeba ostré raketové střelby v březnu 1986 a únoru 1988, kdy působil z letiště Luniniec v Bělorusku. V březnu 1992 měl 89. BAP dvě letky strojů Su-24M a celému pluku velel plk. Viktor Judajev. 7. července 1992 odlétá na letiště Severskoje (Puškin), jižně od Petrohradu. Zde byl rozpuštěn a jeho letouny převzal zdejší útvar, do té doby používající starší verzi Su-24.

314. OVE - Jednalo se o samostatnou vrtulníkovou letku z letiště Szprotawa, vybavenou bojovými vrtulníky Mi-24V/K, Mi-24RCh a transportními stroji Mi-8 plus velitelskou verzí Mi-9. V létě roku 1990 se tato letka přesouvá do Bagiczu, kde je následně rozpuštěna.

42. "Tannenberskij" GvBAP - Tento útvar vznikl ještě jako 8. IAP 5.dubna 1938 v Zabajkalském vojenském okruhu. V prvních letech jeho služby používal především letouny typu I-16, I-15bis a I-153 Čajka. Na počátku války operoval proti německé Luftwaffe v prostoru Vjazmi, odkud jeho piloti napadali německé letouny útočící na Moskvu. Po přezbrojení na letouny Jak-1 se přesunul na zakavkazský front, kde operoval z letiště Kitajama u Grozného. V této době také došlo k jeho přejmenování na 42. GvIAP. Následně se účastní bojů o Krym a v dubnu 1944 se přemisťuje do Běloruska, kde spadá pod 2. Běloruský front. Při osvobozování v oblasti Tannenbergu (dnes Grunwald) dostává 42. GIAP čestný název "Tannenberskij". Účastní se osvobozování Polska a konec války ho zastihne na německém letišti Wittstock. V té době už měl ve výzbroji letouny Jak-9. Na území Německa zůstal jen do roku 1947, neboť se přesouvá na polské letiště v Legnici a v prvních dnech roku 1951 zase do Szprotawy. Hned v únoru 1951 dochází znovu k přesunu, tentokrát na letiště Zagan, které je umístěné asi 4 km východně od Zaganu u vesnice Stara Kopernia. Stará výzbroj v podobě Jaků-9 je nahrazena moderními letouny MiG-15bis, které jsou zase v roce 1955 nahrazovány modernějšími MiGy-17F a MiGy-17PF. Od roku 1960 se mění označení pluku na 42. GvAPIB, protože útvar je předurčen k plnění stíhacích-bombardovacích misí. Jako perličku lze uvést, že během srpnové "invaze" do Československa v roce 1968 byl 42. GvAPIB od 21. srpna do 31. října umístěn na letišti v Hradci Králové!! Letouny MiG-17 používal do roku 1972, kdy začaly k útvaru přicházet nadzvukové MiGy-21. Nejdříve to byla verze MiG-21PF a v roce 1976 pak stroje MiG-21SMT. Ty byly ve výzbroji jen do roku 1981, kdy se rozhodlo o přezbrojení na moderní bombardéry Su-24 a následně pluk změnil označení na 42. GvBAP. V roce 1984 přichází modernější verze Su-24M. V následujících letech do Zaganu přilétal několikrát za rok tankovací letoun Il-78 a všechny letky 4. VA vyzbrojené letouny Su-24 trénovaly tankování za letu. V roce 1992 pluku velel plk. Valerij Maslov. V lednu 1992 přemístil 42. GvBAP všechny své letouny do Szprotawy z důvodu příprav na předání letiště v Zaganu polské straně. I tento útvar opouští Polsko dne 5. května 1992 a jeho cílem je letiště ve Voroněži, kde je rozpuštěn a jeho letouny přebírá voroněžský BAP, který do té doby provozoval starší verzi Su-24.

3. BAP - Ke vzniku této jednotky ještě pod názvem 534. IAP došlo 28. srpna 1941 na letišti Pjerejaslovka u Chabarovska. Prvními letouny ve výzbroji byly I-153 Čajka, které byly na počátku roku 1943 nahrazeny Jaky-7B, se kterými se pluk přemístil na letiště Nikolajevka, východně od Chabarovska. V roce 1944 dochází k přečíslování na 3. IAP a o rok později jsou Jaky-7B nahrazeny stroji Jak-9T a Jak-9M. S nimi se krátkodobě zapojuje do bojů s Japonci. Na přelomu let 1945-46 se přeškoluje na letouny Jak-3, s nimiž se v září 1947 přesunuje z Nikolajevky do Chabarovska, kde se od září roku 1951 přeškoluje na proudové MiGy-15. Po vypuknutí Korejské války se s mnoha útvary 149. IAD přemisťuje do Číny, konkrétně na letiště Chinchou. Hlavním určením zde byla ochrana města Talien (Dalnyj) a námořní základny Lüshun (Port Artur) před americkými nálety. V květnu 1955 se celá 149. IAD přesouvá z Číny do Polska. Všechny MiGy-15 ze 3. IAP zůstávají v Číně a celý personál pluku se přemisťuje vlakem do Szprotawy, kde se 8. srpna 1955 přezbrojuje na nové letouny MiG-17 a MiG-15UTI. V září 1961 se 3. IAP stal jednotkou stíhací-bombardovací, takže vznikl 3. APIB. O rok později dostává první letouny Su-7B, se kterými přelétá na letiště známé jako Krzywa, ležící vedle dálnice z Legnice do Německa. Na letounech Su-7 různých verzí létal 3. APIB do roku 1976, kdy se začal přezbrojovat na letouny MiG-27 s měnitelnou geometrií křídel. Tyto letouny ale užíval poměrně krátce, protože již v roce 1982 se objevily ve výzbroji nové letouny Su-24, které jsou hlavní výzbrojí dodnes. 1. prosince 1988 dochází k přejmenování na 3. BAP a tento pluk měl v roce 1992 již pouze dvě letky, neboť třetí odlétla na přelomu let 1990/91 do SSSR k přezbrojení na nový typ letounu. V této době byl velitelem 3.BAP pplk. Valerij Ličagin, který létal na typech MiG-17 a Su-7/17/24. Do Ruska se vrací 4. června 1992, konkrétně na letiště Lebjaže (na sever od Volgogradu, nedaleko Saratova), kde bude 3. BAP rozpuštěn.

164. "Kerčenskij" OGvRAP - Tento pluk byl zformován 25. srpna 1941 na letišti Bežand v Arménii. Ve výzbroji měl nejdříve dvoumotorové bombardéry SB-2, se kterými se zúčastnil operací Rudé armády v severním Iránu. Poté se byl nasazen proti němcům v prostoru Donbasu a na Kavkaze. V květnu 1942 se přezbrojuje na modernější letouny Pe-2, se kterými se v srpnu 1942 přesunuje na letiště Groznyj. Poté se přesouvá do Krasnodaru a účastní se bojů nad Kubání. V dubnu 1943 přicházejí první americké letouny Douglas A-20B, které rusové vybavili vlastními fotoaparáty, například typu NAFA-19. Během roku 1944 se účastnil osvobození Kerče, Sevastopolu, Jevpatorii, Nikolajeva a Chersonu. 24. dubna 1944 dostává čestný název "Kerčenskij" (Kerčský) jako ocenění za osvobození Kerče a Krymu. Poté se účastní osvobození Běloruska a Polska (Gdynie a Gdańska) a konec války zastihne 164. OGRAP na německém letišti Rotzow, odkud se po skončení bojů přesunuje do polské Toruně. 31. prosince 1947 byl celý pluk přemístěn na letiště Brzeg, kde vydržel pouze do 30. listopadu 1952, protože je opět přemístěn, tentokrát na letiště Krzywa. Zde konečně dochází k nahrazení již naprosto zastaralých Pe-2 za moderní proudové průzkumné letouny Il-28R a jejich dvoumístnou cvičnou variantu Il-28UB. Po šesti letech působení v Krzywej se přesunuje opět do Brzegu, tentokrát na více než třicet let. V roce 1961 byly letouny Il-28R posíleny o modernější stroje Jak-27R a u 164. OGvRAP se v tomto roce začíná přeškolovat na Jaky-27R skupina deseti polských pilotů!! Z plánovaného nákupu těchto letounů ale později sešlo. Od roku 1968 se ve výzbroji objevují první Jaky-28R a v roce 1973 dochází k vyřazení zastaralých průzkumných Il-28R a Jak-27R. Jejich místo u 164. OGRAP zaujaly letouny MiG-25RB a stroje pro radioelektronický boj Jak-28PP. V dalších letech přicházejí stále modernější typy. Na začátku 80-tých let jsou Jaky-28PP nahrazeny MiGy-25BM, z kterých je utvořena celá letka a v listopadu 1985 jsou Jaky-28R nahrazeny moderními letouny Su-24MR. V roce 1990 měl 164. OGvRAP celkem tři letky. První letka pro operační průzkum se stroji MiG-25RB různých verzí, druhá letka pro taktický průzkum na Su-24MR a třetí letka určená pro mise "Wild Weasel" na letounech MiG-25BM. 2. března 1990 došlo těsně u města Brzeg k havárii dvoumístného MiGu-25UR, při které oba sovětští piloti zahynuli. Za několik měsíců, konkrétně 1. srpna 1990 pluk opustil letiště v Brzegu a přemístil se do Krzywej. Současně se do SSSR vrátila letka MiGů-25BM. V březnu 1992 měl tedy 164. OGvRAP již pouze dvě letky. První letka disponovala dvanácti stroji MiG-25 ve verzích RBT/RBS/RBSz/RBF a dvěma MiGy-25UR, druhá letka disponovala dvanáctiletouny Su-24MR. Celému pluku v té době velel plk. Valerij Ponomarjev. 14. května 1992 začíná přesun do Ruska, kde se novým domovem pro 164. OGvRAP stalo letiště Šatalovo, nacházející se na jihovýchod od Smolenska.

55. "Sevastopolskij" OVP - Jednotka vznikla 15. ledna 1942 na letišti v Astracháni ještě jako 6. BAP s letouny Pe-2. Už 23. března ale byla přečíslováma na 807. ŠAP, vybavený bitevními letouny Il-2. Po přezbrojení na nové letouny se 807. ŠAP účastnil bitvy o Stalingrad, kdy operoval z letiště Gori a od 25. prosince 1942 po přemístění na letiště Leninsk se začal znovu přezbrojovat na modernější typ Il-2M3. Po přeškolení na tento typ se opět zapojuje do bojů a účastní se osvobozování Taganrogu, Melitopolu, Berdjanska a Nikolajeva. Za úspěchy při osvobozování Sevastopolu a Krymu dostává čestný název "Sevastopolskij" (Sevastopolský). Po zakončení bojů nad Černým mořem se přemisťuje na sever, kde je nasazen při osvobozování Litvy, Lotyšska a Estonska. Konec války ho zastihne na letišti Mitaza. V srpnu 1945 je začleněn do "Příkarpatského vojenského okruhu" a na letišti Brody (80 km východně od Lvova) se přeškoluje na nové bitevní letouny Il-10. Na počátku roku 1955 dostává proudové MiGy-15bis a v dubnu příštího roku mění název na 807. APIB. V té době patřil pod 57. VA (Leteckou armádu). K největším změnám ovšem dochází 20. června 1961, kdy se kompletně přezbrojuje na vrtulníky a dochází ke změně názvu na 55. "Sevastopolskij" OVP. V srpnu 1961 přicházejí první transportní vrtulníky Mi-4 a část osádek se začíná přeškolovat na těžké transportní vrtulníky Mi-6. První vrtulníky tohoto typu přišly k 55. OVP v říjnu 1962. V roce 1973 dostává nové transportní Mi-8 a jako jeden z prvních pluků armádního letectva také bojové Mi-24A. V druhé polovině 70-tých let přicházejí modernější vrtulníky Mi-24V a Mi-8MT, známé u nás pod exportním označením Mi-17. 55. OVP se účastnil všech důležitých cvičení Varšavské smlouvy, jako třeba "Karpaty", "Berezyna", "Viosna-75", "Atak-75" nebo "Avangarda-76". V dubnu 1981 dochází k přesunu do Polska, konkrétně na letiště Brzeg a 55. OVP tak spadá pod velení 4. VA. Zde se účastní všech cvičení Varšavské smlouvy, které se konaly na území Polska pod názvem "Przyjaźń (Přátelství) 82-88". V červnu 1989 se přemisťuje z Brzegu do Legnice, ale hned po roce se opět stěhuje, tentokrát na letiště Bagicz u Kolobrzegu. V této době velel pluku plk. A. Vakin a mnoho příslušníků jednotky prošlo válkou v Afghánistánu. V březnu 1992 měl 55. OVP celkem tři letky, z nichž první dvě jsou vybavené bojovými vrtulníky (38 Mi-24V a 2 Mi-24P), třetí letka má tranportní stroje (10 Mi-17 a 12 Mi-8). 11. května 1992 se přesouvá zpět do Ruska na letiště Korjenovsk (60 km severně od Krasnodaru). S jeho rozpuštěním se nepočítá.

245. OSAE - Formování jednotky začalo 13. listopadu 1941 na letišti Iževskoje. Vznikl tak 697. pluk lehkých nočních bombardérů vyzbrojený letouny Po-2LNB. Po ukončení přeškolování se přesunuje na letiště Monino u Moskvy, kde je ponechán jako rezervní jednotka. 10. ledna 1942 se mění označení na 697. dopravní pluk a 16. dubna je přečíslován na 844. dopravní pluk, přičemž spadá pod velení 14. VA. Od ledna 1943 do března 1944 se účastní "Leningradské" operace, přičemž byl používán k průzkumu nepřátelských pozic a k jejich bombardování. Přes Estonsko, Lotyško a Litvu se 21. února 1945 dostává na polské letiště Ciechanowo, kde v rámci 2. Běloruského frontu zabezpečuje odvoz raněných, přísun zásob a převáží letecký personál na nová letiště. Konec války zastihl 844. TAP na letišti v Grudziadzu a po jejím skončení se 11. května 1945 přesouvá na německé letiště Neubrandenburg. Během války 844. TAP používal letouny Po-2, R-5, Jak-6, Li-2 a C-47 Dakota. 22. července 1945 se vrací z Německa na polské letiště v Legnici, které se na dlouhé roky stane jeho domovskou základnou. V lednu 1948 dochází ke zmenšení jednotky a přejmenování na 245. OSAE. Během padesátých let jsou dosluhující stroje Li-2 nahrazovány moderními transportními letouny Il-12 a Il-14. 245. OSAE také dostává první vrtulníky Mi-4 a Mi-1. V dalších letech pak přichází nová výzbroj v podobě letounů An-12, An-26 a vrtulníků Mi-8. V březnu 1992 má 245. OSAE pod velením pplk. Viktora Poluektova jeden roj vrtulníků Mi-8 (5 ks) a dva roje transportních strojů An-26 (6 ks) a An-12 (4 ks). Nedlouho předtím byla tato letka ještě vybavena jedním letounem Il-20, který sloužil k dopravě osob. 245. OSAE byla nejmenší jednotkou 4. VA, území Polska však opustila až jako poslední.

688. OVP - Samostatný vrtulníkový (transportní) pluk z Legnice, vybavený transportními vrtulníky Mi-8T a Mi-6. V roce 1989 odlétl do SSSR.

871. "Pomořanský" IAP - Tento stíhací pluk vznikl za druhé světové války ještě pod označením 149. IAP, patřící pod 216. IAD. Po skončení války je 19. února 1949 opět přečíslován na 871. IAP a v této době je vyzbrojen letouny Jak-9P. Na přelomu května a června roku 1952 se přezbrojuje na proudové MiGy-15bis, které jsou už od roku 1956 nahrazovány nadzvukovými MiGy-19. V roce 1965 přicházejí dvoumachové MiGy-21PFM, přičemž o rok později dochází k přesunu celého pluku na letiště Bagicz u Kolobrzegu. Zde obdržel 871. IAP své první MiGy-23, nejdříve v roce 1973 letouny verze MiG-23M a v roce 1990 i MiGy-23MLD od jednoho rušeného pluku z Východního Německa. 871. IAP se stal velice známým díky jedné sice kuriózní, ale tragické události. Dne 4. července 1989 se pro údajnou poruchu motoru letounu MiG-23M při vzletu z letiště Bagicz katapultoval pilot plk. Nikolaj Skuridin. Letoun ovšem nespadl do moře, ale zcela nepochopitelně vyrovnal let a zamířil jihozápadním směrem. Když MiGu došlo palivo, spadl na jedno belgické hospodářství nedaleko francouzské hranice, přičemž bohužel jeden člověk zahynul. Nedlouho po tomto incidentu se celý 871. IAP přesunul dne 1. září 1989 na letiště Brzeg. Zde vydržel pouze do poloviny roku 1991, protože dne 10. června 1991 odlétá zpět do SSSR na letiště Smolensk. V té době pluku velel plk. Nikolaj Zemcov.

151. OAPREB - 151. OAPREB vznikl na počátku 80-tých let v polském Brzegu. Celkově měl dvě letky vyzbrojené letouny Jak-28PP, určených pro radioelektronický boj. Dalším z jeho úkolů byla příprava osádek od ostatních sovětských útvarů vyzbrojených stejným typem letounu, které byly rozmístěny v NDR, Maďarsku, Polsku a Československu!! V roce 1989 se celý 151. OAPREB vrací zpět do SSSR.

Parametry sovětských leteckých základen v Polsku - 4. Letecká Armáda
	Letiště	Betonová dráha	Travnatý pás	Zodolněné úkryty
1.	Brzeg	2500 x 60 m	1800 x 100 m	32
2.	Chojna	2500 x 48 m	1900 x 150 m	42
3.	Kluczewo	2500 x 60 m	2000 x 100 m	39
4.	Bagicz	2500 x 40 m	2500 x 100 m	31
5.	Krzywa	2500 x 60 m	2500 x 100 m	41
6.	Szprotawa	2500 x 60 m	2500 x 100 m	34
7.	Zagan	2500 x 50 m	2500 x 50 m	36
8.	Legnica	1600 x 40 m	1600 x 80 m	-
9.	Debica	-	2500 x 400 m	-
10.	Olawa	-	2500 x 60 m	-
11.	Brochocin	-	1300 x 300 m	-
12.	Namyslów	-	2000 x 80 m	-
13.	Wschowa	-	2000 x 400 m	-
14.	Letecký poligon Przemków		12000 ha

Fotografie z letiště Brzeg-Skarbimlerz byly pořízeny obyčejným "kompaktem" v roce 1997.


Zodolněný úkryt první generace, typ 1/10 (šířka 10m), letiště Brzeg-Skarbimlerz 1997.	Zodolněný úkryt druhé generace, typ 2A/13 (šířka 13m), kterých je na letišti v Brzegu nejvíce .

Celkem se v Brzegu nachází 32 úkrytů, z nichž některé dnes používá místní aeroklub.	Zvláštní typ zodolněného úkrytu, který jsem spatřil zatím pouze na tomto letišti.

Totálně zdevastovaný hangár na letišti v Brzegu asi již svému účelu nebude nikdy sloužit.	Řídící věž, jedna z mála budov, která byla po odchodu rusů opravena .

Letiště	číslo a název pluku	letky	výzbroj	počet
KLUCZEWO	159. "Novorosijskij" gardový stíhací letecký pluk (GvIAP)	1.-3.letka	Su-27S Su-27UB	33 6
CHOJNA	582. stíhací letecký pluk (IAP)	1.-3.letka	Su-27S Su-27UB	28 6
SZPROTAWA	89. bombardovací letecký pluk (BAP)	1.letka 2.letka	Su-24M Su-24M	24
SZPROTAWA	314. samostatná vrtulníková letka (OVE)	1.letka	Mi-24V/K/RCh Mi-8T/9	? ?
ZAGAN	42. "Tannenberskij" gardový bombardovací letecký pluk (GvBAP)	1.letka 2.letka	Su-24M Su-24M	25
KRZYWA (Osla)	3. bombardovací letecký pluk (BAP)	1.-3.letka	Su-24	30
KRZYWA (Osla)	164. "Kerčenskij" samostatný gardový průzkumný letecký pluk (OGvRAP)	1.letka 2.letka	Su-24MR MiG-25RB/RU	12 11/2
BAGICZ	55. "Sevastopolskij" samostatný vrtulníkový pluk (OVP)	? letek	Mi-24V/P Mi-8T/17	38/2 12/10
BRZEG	871. "Pomořanský" stíhací letecký pluk (IAP)	1.-3.letka	MiG-23MLD MiG-23UB	?
BRZEG	151. samostatný letecký pluk pro radioelektronický boj (OAPREB)	1.letka 2.letka	Jak-28PP	?
LEGNICA	245. samostatná smíšená letka (OSAE)	? letek	An-12PB An-26 Mi-8S/PS/T	4 6 1/3/1
LEGNICA	688. samostatný transportní vrtulníkový pluk (OVP)	?	Mi-8T Mi-6A	? ?

Vysvětlivky:
AA	- Armějskaja Aviacija (armádní letectvo)
BAD	- Bombardirovičnaja Aviacionnaja Divizija (bombardovací letecká divize)
BAP	- Bombardirovičnyj Aviacionnyj Polk (bombardovací letecký pluk)
GvADIB	- Gvardějskaja Aviacionnaja Divizija Istrebitělej-Bombardirovščikov (gardová letecká divize stíhací-bombardovací)
GvAPIB	- Gvardějskij Aviacionnyj Polk Istrebitělej-Bombardirovščikov (gardový letecký pluk stíhací-bombardovací)
GvIAD	- Gvardějskaja Istrebitělnaja Aviacionnaja Divizija (gardová stíhací letecká divize)
GvIAP	- Gvardějskij Istrebitělnyj Aviacionnyj Polk (gardový stíhací letecký pluk)
IAD	- Istrebitělnaja Aviacionnaja Divizija (stíhací letecká divize)
IAP	- Istrebitělnyj Aviacionnyj Polk (stíhací letecký pluk)
ADIB	- Aviacionnaja Divizija Istrebitělej-Bombardirovščikov (stíhací-bombardovací letecká divize)
APIB	- Aviacionnyj Polk Istrebitělej-Bombardirovščikov (stíhací-bombardovací letecký pluk)
OGvRAP	- Otdělnyj Gvardějskij Razvedyvatělnyj Aviacionnyj Polk (samostatný gardový průzkumný letecký pluk)
ORAE	- Otdělnaja Razvedyvatělnaja Aviacionnaja Eskadrilija (samostatná průzkumná letka)
OVEREB	- Otdělnaja Vertoljotnaja Eskadrilija Radioelektronnoj Borby (samostatná vrtulníková letka pro radioelektronický boj)
OAPREB	- Otdělnyj Aviacionnyj Polk Radioelektronnoj Borby (samostatný letecký pluk pro radioelektronický boj)
OGvVP	- Otdělnyj Gvardějskij Vertoljotnyj Polk (samostatný gardový vrtulníkový pluk)
OSAP	- Otdělnyj Smješanyj Aviacionnyj Polk (samostatný smíšený "dopravní" letecký pluk)
OSAE	- Otdělnaja Smješana Aviacionnaja Eskadrilija (samostatná smíšená "dopravní" letka)
OŠAP	- Otdělnyj Šturmovij Aviacionnyj Polk (samostatný bitevní letecký pluk)
OVE	- Otdělnaja Vertoljotnaja Eskadrilija (samostatná vrtulníková letka)
OVP	- Otdělnyj Vertoljotnyj Polk (samostatný vrtulníkový pluk)
VA	- Vozdušnaja Armija (letecká armáda)
CGV	- Centralnaja Gruppa Vojsk (střední skupina vojsk - ČSSR)
ZGV	- Zapadnaja Gruppa Vojsk (západní skupina vojsk - NDR)
SGV	- Severnaja Gruppa Vojsk (severní skupina vojsk - PLR)
JGV	- Južnaja Gruppa Vojsk (jižní skupina vojsk - MLR)